Výroba nafty začíná, stejně jako u benzínu, těžbou ropy. Tato surovina se dopravuje do rafinérie, kde prochází složitým procesem zpracování. Prvním krokem je atmosférická destilace – ropa se zahřeje a rozdělí na jednotlivé frakce podle teploty varu. Nafta se odděluje jako středně těžká frakce, obvykle při teplotách mezi 250 a 350 °C.
Tato surová frakce však ještě není připravená k použití v motorech. Musí se dále čistit a upravovat. Probíhá tzv. hydroodsiření – proces, při kterém se z nafty odstraňuje síra, protože spalováním sirných sloučenin vznikají škodlivé emise, například oxid siřičitý. Tento krok je zásadní pro splnění přísných emisních norem.
Dalším důležitým procesem je hydrokrakování. Tím se zlepšují vlastnosti paliva, jako je například cetanové číslo, které určuje, jak snadno se nafta ve válci motoru zapálí. Vysoké cetanové číslo znamená tišší a účinnější spalování.
Moderní motorová nafta často obsahuje i biosložku – nejčastěji FAME (methylester mastných kyselin), která se vyrábí z rostlinných olejů nebo živočišných tuků. V EU je povinný podíl biosložky v naftě, obvykle kolem 7 %, což napomáhá snižování emisí CO?.
Na závěr se do nafty přidávají aditiva, která zlepšují její mazivost, chrání motor před opotřebením a zabraňují tvorbě usazenin. V zimě se používají speciální přísady, které zabraňují tuhnutí paliva při nízkých teplotách.
Hotová motorová nafta se pak skladuje v cisternách a následně rozváží na čerpací stanice. Zde je připravena pro použití v dieselových motorech, které jsou známé svou účinností a spolehlivostí – ať už jde o osobní auta, kamiony nebo vlaky. Výroba nafty je tedy technologicky náročný, ale precizně řízený proces, který propojuje chemii, energetiku a ekologii.
Databáze cen PHM v celé ČR vzniká ze zadávaných údajů uživateli serveru. Přidejte se také ať je databáze aktuální pro celou ČR. Z tohoto důvodu jsou uváděné ceny na tomto serveru bez záruky.
Výroba benzínu
Výroba benzínu začíná hluboko pod zemí, kde se po miliony let tvořila ropa z odumřelých rostlin a živočichů. Jakmile je ropa vytěžena, přepravuje se do rafinérií, kde prochází složitým procesem zvaným rafinace. Cílem je z této suroviny získat užitečné produkty – mezi nimi právě i benzín.
Prvním krokem je destilace. Ropa se zahřeje na vysokou teplotu a rozdělí na různé frakce podle bodu varu. Lehčí složky, jako je právě benzín, se oddělují už při nižších teplotách. Tato tzv. primární frakce ale ještě není vhodná k přímému použití v motorech – musí se dále upravit.
Následuje tzv. krakování. To je proces, při kterém se těžší a méně hodnotné uhlovodíky rozkládají na menší, které jsou vhodnější pro použití v palivech. Současně se využívá i tzv. reformování a izomerace – chemické postupy, které zlepšují oktanové číslo benzínu, tedy jeho schopnost odolávat předčasnému vznícení ve spalovacím motoru.
Moderní benzín pak často obsahuje i biosložku, obvykle ethanol. Jeho přídavek je dán legislativou a má přispět ke snižování emisí skleníkových plynů. V Evropě je běžný například benzín E5 nebo E10, což znamená, že obsahuje 5 %, respektive 10 % biosložky.
Hotový benzín se ještě upravuje přidáním aditiv, která zlepšují jeho spalování, chrání motor nebo omezují vznik usazenin. Poté je připraven k distribuci – nákladními cisternami putuje na čerpací stanice, odkud si ho řidiči tankují přímo do svých automobilů.
Celý proces výroby benzínu je technologicky náročný a pečlivě kontrolovaný, aby výsledný produkt splňoval přísné normy kvality i ekologické požadavky.